Historické

Historické fotky z Loučné pod Klínovcem

Historické mapy z Loučné pod Klínovcem

• Böhmisch Wiesenthal (Loučná)

• Stolzenhain (Háj)

Údolí Zeschengrund

Historie

Ves, původně Böhmisch Wiesenthal, byla pravděpodobně založena ve 14. století, první písemná zmínka pochází až z roku 1431, kdy byla dle dochovaných listin přidělena "polovina Wiesentahlu" Aleši ze Šumburku. Roku 1455 zde byl postaven hamr. Devastující byly pro oblast husitské války, v historických záznamech je v roce 1449 popisována obec jako zpustlá. Roku 1525 byla vytyčena hranice mezi Saskem a Čechami, v roce 1526 byla v oblasti nalezena stříbrná ruda, v roce 1527 byl založen blízký Oberwiesenthal jako hornická osada a v témže roce byla Loučná povýšena na město, roku 1528 byla opět osídlena. Hlavním důvodem rozvoje obce se stal rozmach hornictví ve 2. polovině 16. století. V roce 1601 povýšil Rudolf II. hornickou Loučnou na královské horní město, dochovalo se ale až privilegium císaře Matyáše z roku 1612. V říjnu 1616 dostala Loučná od císaře i svůj městský znak. Rozvoj Loučné ochromila třicetiletá válka, výrazně se změnily také církevní poměry, pronásledovaní evangelíci odcházeli do Saska, ti, kteří neodešli, museli přestoupit na katolickou víru. V roce 1640 byla obec švédskými vojsky pod vedením generála Banéra vydrancována, vypálena a hornická činnost zcela ustala. Dopad války dokládá berní rula, neboli první úplný soupis daňových povinností v Českém království z roku 1654, podle tohoto soupisu se v obci nacházelo pouze 16 obydlených a 11 neobydlených usedlostí, jeden řezník a jeden puškař. Kvůli špatné hospodářské situaci byl v r. 1647 obci na několik let prominut poplatek z lesů, aby mohla obnovit dolování a postavit kostel a školu. Kostel Obrácení sv. Pavla byl postaven z lomového kamene až v letech 1731-1737, v r. 1760 se stal farním kostelem, v r. 1784 byla postavena nová barokní fara. V polovině 18. století byla postavena jednopatrová barokní radnice, před budovou stojí dosud socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1826. V té době byly v Loučné čtyři mlýny, pivovar, továrna na stuhy, několik výrobců pozamentů (ozdoby na textilie), sladovna, hamr na plech, v r. 1780 byla postavena škola. Obyvatelé obou Wiesenthalů českého i saského si vzájemně pomáhali. V roce 1880 zde byla otevřena pobočka pražské výrobny rukavic, po deseti letech v ní zavedli elektrické osvětlení a k pohonu šicích strojů se začal používat parní stroj. Byl zde poštovní a telegrafní úřad, sedm hostinců, dvě vinárny, řada obchodů, vyrábělo se mýdlo a mýdlový prášek, pracovala drátovna. Po roce 1945 došlo k odsunu obyvatel, s největší pravděpodobností byla odvezena také kronika, Loučná se téměř vylidnila, v podstatě se již nikdy nepodařilo město plně dosídlit. Rušily se továrny, zařízení se odvezlo do vnitrozemí. Po roce 1948 byli do města nuceně nastěhováni občané z podhorských částí bývalých Sudet, kteří pracovali v uranových dolech na Jáchymovsku. V roce 1952 bylo rozhodnuto o vybudování drátěných zátarasů na hranicích s NDR, bylo zbouráno velké množství domů a továren v tzv. hraničním pásmu. Po zastavení těžby a částečném politickém uvolnění se téměř všichni mladší obyvatelé vystěhovali do SRN. V době normalizace docházelo k další devastaci obce, např. z důvodu špatného technického stavu byl v roce 1981 odstřelen více než 250 let starý kostel, v roce 1984 byl zrušen poštovní úřad. Přes všechny zásahy zůstalo v Loučné několik původních domů v sousedství bývalého kostela, mezi nimi dominuje barokní budova bývalé radnice. V letech 1949-1959 žil v obci Gustav Zindel, známý malíř Krušných hor, je pochován na místním hřbitově a v budově MÚ se nachází jeho galerie.

Životní prostředí v Krušných horách se dlouhodobě zlepšuje, hory si ale nesou následky ekologické kalamity z minulosti. V 60. letech minulého století bylo v důsledku těžby uhlí postupně vykáceno 40 tisíc hektarů lesních porostů, uhelné elektrárny spalující uhlí vypouštěly do ovzduší mnoho škodlivin, v 70. a 80. letech zažily hory imisní kalamitu. Lesy byly kompletně spálené oxidem siřičitým, zahynuly statisíce ptáků, poničené byly i půdy. Krušné hory byly označované za mrtvé. Odumírající stromy lesníci nahradili nepůvodními druhy, např. smrkem pichlavým, břízou bradavičnatou a modřínem opadavým. Situace se postupně mění od 90. let, došlo k odsíření elektráren, ovzduší je téměř bez problémů a stále pokračuje zlepšující se trend v jednotlivých složkách životního prostředí.

Obec patřila od 1. 1. 1986 pod Vejprty, po sametové revoluci, v roce 1990 proběhlo neúspěšně hlasování o odtržení, v roce 1991 již ale bylo schváleno a od roku 1992 se Loučná spolu s částí Háj stala opět samostatnou obcí. Pozitivní obrat ve vývoji počtu obyvatel nastal po otevření přechodu pro pěší do Německa, v lednu 1995, a s rozvojem zimních sportů. Příhraniční část obce se ale stala vietnamským tržištěm. Na základě místního referenda byla Loučná v roce 2004 přejmenována na Loučná pod Klínovcem. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status města.

Varianty městského znaku:

Výklad:

Privilegiem z 3. října 1616 dostalo pak město od krále Matyáše znak s rozpoltěným štítem a strážci štítu. V privilegiu však není znak namalován a odtud vznikají některé nejasnosti popisu, zejména předmětu v tlapách lva. Ani pečeti v tomto případě nepomohou, protože užívaly zjednodušené formy znamení, totiž pouhých zkřížených kladiv na štítě. Odtud i jednoduchá forma znaku u Widimského, který zřejmě pravý znak neznal. 

Popis znaku:

Na spodu rozpoltěného štítu prochází celou šíří zelený trávník. V pravé, červené polovině stojí na trávníku vztyčený stříbrný dvouocasý lev s červeným jazykem a zlatou zbrojí, držící v předních tlapách „einen von etlichen Metallen Schein den Perckdóffen ubersich“. Nejpravděpodobnějším by se zdál předpoklad, že mělo jít o kus zářící stříbrné rudy; to by potvrzovala i domněnka Dr. L. Kubátové, že jde o chybné čtení slova „Perckdrussen“, tedy o zářící drúzu rudy. Levá polovina štítu je stříbrná a napříč prostoupená červeným břevnem. Nad břevnem je červená dvojitá lilie, pod břevnem jsou zkřížená hornická kladiva přirozené barvy. Po stranách štítu je zelený věnec a dva horničtí knapové k sobě obrácení. Pravý je bezvousý, levý s hnědým vousem. Oblečeni jsou v hnědých šatech „německého způsobu“ se žlutými botami, opásáni černou hornickou kůží „flekem“ a na hlavě mají bílé kápě lemované černou portou. Každý drží jednou rukou roh štítu a druhou má v bok.

Zajímavé stránky :

• http://www.zanikleobce.cz/index.php?

Wiesenthal Český, město t., v Krušných Horách

[Wiesenthal] Český (Böhmisch [Wiesenthal]), město t., v Krušných Horách, 944 m n. m., hejtm. a okr. Jáchymov; 131 d., 1147 obyv. n. (1900), far. kostel Obrácení sv. Pavla z r. 1741, 3tř. šk., poboč. celní úřad II. tř., pš., telegraf, spořitel. a zálož. spolek, pivovar, výroba rukaviček, 2 mlýny, pletení krajek a prymkářství po domácku. Alod. statek (31,52 ha) s pivovarem drží městská obec wiesenthalská. Založení [Wiesenthal]-u datuje se ze XVI. stol., kdy zde vyzdviženy hory na stříbro a měď Po r. 1772 zdejší hornictví zaniká a obyvatelstvo od těch časů živí se výrobou krajek. R. 1612 [Wiesenthal], povýšen na město, při cemž udělen mu erb měst. (vyobr. č. 4753.): v červeném štítě spatřuje se hornické znamení. Štít pak drží po obou stranách horníci.

Zdroj: Ottova encyklopedie | aktualizace: 1. 1. 1908

Stolzenhain (přesměrováno z hesla Stolzenhan viz Stolzenhain)

ves v Čechách, v Krušn. horách, hejtm. a okr. Jáchymov, fara a pš. Čes. Wiesenthal, 142 d., 1262 obyv. n. (1900), 3tř. šk., spořitelna a zálož. spolek, 3 mlýny, vápenice, ložisko rašeliny, výroba hraček a krajek, dvě myslivny a hájovna.

Zdroj: Ottova encyklopedie | aktualizace: 1. 1. 1908 

Hofberg

osada v Čechách u Stolzenhanu na soujmenné hoře, hejt. a okr. Jáchymov,

fara a pš. Wiesenthal; 6 d., 39 ob. n. (1890)

Bortum - hájovna (Forsthaus Parthum) - Trocha místopisu

Přispěl: Michal Urban
Hájovna označovaná jako Parthum (v Chytilově místopise z roku 1921 jako Bortum či Partum) stála na úpatí Klínovce v údolí Polavy (Hraničního potoka) v nadmořské výšce 900 metrů přinejmenším již ve druhé polovině 18. století – již tehdy ji zobrazuje mapa vzniklá při I. vojenském (josefském) mapování). Na tzv. císařských otiscích stabilního katastru z roku 1842 je uveden název Parthum, v místě jsou kromě hájovny zakresleny i dva hospodářské objekty a dva rybníčky, napájené z potůčku stékajícího z masivu Klínovce dílčím údolím zvaným Liščí díry (Fuchsloch). Tímto údolím vedla alternativní cesta ze saského Oberwiesenthalu kolem Klínovce přes Suchou do Jáchymova. Hájovna je pak bez uvedení jména zobrazena i na speciálce z konce 19. století a jako samota (Parthum či Partum) je zmiňována jako součást obce Háj také při sčítání lidu z roku 1890. Katastrálně spadala hájovna pod Háj i přesto, že ležela jen nedaleko od města Český Wiesenthal (dnes Loučná), jehož katastr má však jen malou výměru. Z hájovny to byl také jen skok do Německa – stačilo přeskočit Hraniční potok, který pramení těsně pod Božím Darem v úzkém cípu německého území označovaného jako Zechengrund. V údolí Hraničního potoka se již od 16. století kutalo na stříbrné rudy a je pravděpodobné, že i dva mlýny (Patof a Hansel Mühle) zakreslené na mapě z I. josefského mapování naproti hájovně Parthum na saské straně mohly v minulosti sloužit ke zpracování rud. Ani ty dnes neexistují. Hraniční potok byl v 70. a 80. letech 20. století (tehdy již hájovna Parthum nestála) místem zvýšené ostrahy ze strany německých pohraničníků, kteří zde číhali na pašeráky. V současnosti probíhá těsně za hranicí v Německu naučná stezka po přírodní rezervaci Zechengrund, která návštěvníky seznamuje zejména s geologií a botanikou (např. subarktickou vegetací) tohoto zajímavého místa.  

Interpelace poslance Josefa Geyera a druhu ministrovi post a telegrafu o nepristojnostech u postovniho uradu v Stolzenhainu.

Postovni urad ve Stolzenhaimu v okresu jachymovskem spravuje postmistr Bohumil Rys, ktery svym chovanim jiz delsi cas vzbuzuje pohorseni domaciho obyvatelstva. V urednich hodinach trpi postmistr pravidelnou navstevu statnich financnich organu z Ceskeho Wiesenthalu a okoli. Prijima je v postovni mistnostil za prepazkou, kde jsou svedky celeho uredniho vykonu a mohou prohlednouti vsechna tak zvana postovni tajemstvi a prezkoumati je. Mimo to casto velmi dlouho trvajicim rozhovorem postmistra s financnimi organy zdrzuje se obsluha stran a zadost stran, aby konecne byly obslouzeny, zustava ve vetsine pripadu bez povsimnuti, ponevadz soukroma zabava s hosty jest asi prijemnejsi nez vyrizovani sluzebnich povinnosti. Za stiznosti obyvatelstva hledi se pan postmistr pomstiti tim, ze vydava noviny v nedeli od 1/4 7 do 1/2 7. Kdo prijde pozdeji, shleda, ze okenko jest zavreno, takze, ponevadz osada Stolzenhain jest rozptylena, mnoho lidi musi vstavati jiz v 1/2 6 rano, chteji-li dostati sve casopisy. V mnoha osadach tohoto okresu vydavaji se noviny od 1/2 9 do 10 hodin. Vydavani novin jeste drive nez pred pravidelnou tydenni uredni dobou jest take asi jeden z prostredku k popuzovani stolzenhainskeho obyvatelstva. Proto se podepsani tazi:

1. Jest pan ministr ochoten svrchu prednesene veci prezkoumati a
2. postovnimu uradu ve Stolzenhainu nariditi, aby pravidelne uradoval nejen ve vsedni dny, nybrz i v nedeli pri vydavani casopisu,
3. Jest pan ministr ochoten znovu pripomenouti postovnimu uradu, aby zachoval uredni tajemstvi a zakazati baveni v postovnich urednich mistnostech?

• 653/XVI. (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance Josefa Geyera a druhů

o nepřístojnostech u poštovního úřadu ve Stolzenhainu (tisk 456/V).

Šetřením bylo zjištěno, že poštovní expedient Bohumil Rys, přednosta poštovního úřadu v Stolzenhainu, nekonal řádně službu a že dopustil se četných nesprávností, pro které byl z poštovní služby propuštěn.

Poštovnímu úřadu Stolzenhain bylo uloženo, aby vydával v neděli stranám noviny v době od 8.00 do 8.20 hod.; učinil jsem opatření, aby toto nařízení bylo přesně zachováváno.

V Praze, dne 29. srpna 1930.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.